pondělí 30. listopadu 2009

CINA




Co potrebujeme:

Na cinu: Hovezi maso, mrkev, zelena paprika, jarni cibulka, cibule, zazvor, kostka maggi, rajcatovy protlak, sul

Na ryzi: Ryze, kukurice, mrkev, zelena paprika, 1 vejce, karri, sul

Maso nakrajime na nudlicky a dame varit s kostkou maggi. Mezitim si na prouzky nakrajime mrkev,zelenou papriku, jarni cibulku, cibuli a nastrouhame zazvor, muze byt i v prasku. A na drobne kosticky nakrajime zelenou papriku a mrkev na ryzi.



Az je maso skoro mekke, pridame na prouzky nakrajenou zeleninu,zazvor a 2-3 lzicky rajcatoveho protlaku a vse povarime.

Ryze:

Na panvicce rozehrejeme olej a osmazime mrkev s paprikou, pridame kukurici a vajicko a usmazime.
Uvarime ryzi se spetkou karri a po uvareni ryzi smichame s usmazenou mrkvi, paprikou, kukurici a vajickem.

neděle 29. listopadu 2009

Klasicka slepici polevka pro dusi - Jack Canfield, Mark Victor Hansen




Jack Canfield a Mark Victor Hansen, dva z nejinspirativnejsich lektoru a recniku soucasne Ameriky, po 2 roky sbirali ruzne pribehy lidi a ty se rozhodli v roce 1993 vydat v knize nazvane Chicken soup for the soul, u nas znama pod nazvem Klasicka slepici polevka pro dusi. Pouhy rok stacil na to, aby se kniha stala jednou z nejprodavanejsich jak v USA tak v Kanade a pozdeji se proslavila po celem svete.

Slepici polevka pro matku, Slepici polevka pro otce, Slepici polevka pro dedecka a babicku, Slepici polevka pro zamilovane, Slepici polevka pro milovniky psu, Slepici polevka pro detskou dusi atd. To je jen par prikladu z asi 200 titulu, ktere nasledovali po prvni knize Klasicka slepici polevka pro dusi. Do dnesni doby se prodalo vice nez 120 milionu knih, ktere byly prelozeny do 40 jazyku.



Mám přítele, který se jmenuje Monty Roberts a je majitelem ranče v San Ysidro, kde má stádo koní. Nabídl mi svůj dům k pořádání dobročinných akcí ve prospěch rizikové mládeže.

Když jsem u něj byl naposledy, uvedl mě těmito slovy:

„Rád bych vám řekl, proč Jackovi svůj dům půjčuji. Začalo to jedním chlapcem, který byl synem trenéra závodních koní. Otec se synem putoval od stáje ke stáji, od závodiště k závodišti, od farmy k farmě a od ranče k ranči podle toho, kde ho bylo zapotřebí. V důsledku toho onen chlapec musel neustále přerušovat školní docházku a měnit školy. Když byl větší, dostal jednou za domácí úkol napsat, co by chtěl dělat, až bude dospělý.

Ten večer napsal sedm stránek o tom, že jednou chce mít ranč a stádo koní. Popsal svůj sen do nejmenších podrobností, dokonce nakreslil plánek dvousetakrového ranče, na kterém vyznačil, kde budou všechna stavení, kde stáje a dostihová dráha. Vypracoval i podrobný plánek zařízení domu o ploše 360 čtverečních metrů, který měl na jeho vysněném ranči stát.

Vložil do toho plánu celé své srdce a na druhý den odevzdal úkol učiteli. Za dva dny ho dostal zpátky. Hned na první stránce se červenala veliká pětka a poznámka: „Po vyučováni přijď za mnou.“

Chlapec se po vyučování vypravil za učitelem a zeptal se, proč dostal tu pětku.

Učitel mu odpověděl: „To je pro chlapce, jako jsi ty, nerealistický sen. Nemáš žádné peníze. Jsi z potulné rodiny. Nemáš čím svůj sen zaplatit a na provoz ranče a chov koní potřebuješ spoustu peněz. Musíš koupit pozemek. Musíš nějak zaplatit první krmivo a pak vysoké poplatky za chov. To se ti nikdy nemůže podařit." A ještě dodal: "Ale jestli ten domácí úkol přepíšeš a najdeš si realističtější cíl, známku ti opravím.“

Chlapec odešel domů a dlouho a hluboce o všem přemýšlel. Zeptal se otce, co má dělat. Otec mu odpověděl:

„Podívej, to si musíš vyřešit sám. Ale myslím, že máš před sebou moc důležité rozhodnutí.“

Chlapec strávil celý týden přemýšlením nad svým domácím úkolem a nakonec odevzdal ten původní, nezměnil na něm ani čárku. Prohlásil: „Klidně mi dejte pětku, ale já se svého snu nevzdám.“

Po těch slovech se Monty otočil k lidem, kteří se shromáždili v jeho domě, a řekl: „Tento příběh jsem vám vyprávěl proto, že sedíte v mém domě o 360 čtverečních metrech na mém dvousetakrovém ranči. A ten úkol mám pořád ještě zarámovaný tady nad krbem. Nejlepší na tom všem je, že přede dvěma roky v létě právě ten učitel přijel na týden tábořit na můj ranč s třiceti dětmi. Když odjížděli, řekl mi: „Monty, teď ti to už můžu říct. V době, kdy jsem tě učil, jsem byl něco jako zloděj snů. Za ta léta jsem dětem ukradl nesčetně snů. Tys měl naštěstí dost kuráže, aby sis ho nenechal vzít.“

Nedovolte nikomu ukrást vaše sny. Jednejte podle hlasu svého srdce, ať říká cokoli.

sobota 28. listopadu 2009

Nsara, Blanche, Nassara, Bruni, Yovo a Oyibo na cestách

O Hance z Prahy a jeji dobrodruzne ceste stopem z Ceska pres Zapadni afriku do Nigerie, jsem tu uz psala. Chcete se s Hankou setkat a poslechnout si, jak se ji cestovalo? Tak prijdte na jeji promitani z cest!




Kde se sprchují řidiči kamionů? Jak se pije marocký čaj? Proč se populace Mauretánie zvětšuje? Co dělá senegalská pobočka Adry? Jak se spí na křižovatce v Mali? A proč jsem tak vděčná Fidelovi? Proč Burkinabe při dešti zametají podlahu? Jaký byl Panafest v Cape Coast, tančení v Lomé a návštěva "šamanské" slavnosti v Beninu.. ? Má vůbec smysl jezdit na stáže?

ANEB PROMITANI FOTEK Z CESTY PO ZEMI DO NIGÉRIE A Z TŘÍMĚSÍČNÍ GLEN STÁŽE V LAGOSU

Budu moc a moc ráda, když přijdete. Klidně vemte své známé, partnery a šiřte dál. Jako bonus bych měla mít sestříhaná videa z cesty a stáže.
----------------------------------

Non-Czech speakers are also welcome to this small photo presentation. I will be talking about my two months overland journey from Prague to Nigeria and about my three months internship in Lagos. Please come and share this experience with me, bring your friends etc.

Kdy: 13.12.2009
V kolik: 18:00 - 23:00
Kde: Klub K4 - Studentský klub Karlovy Univerzity, Celetná 20, Praha 1

pátek 27. listopadu 2009

Vanoce budou v Libanonu

Tak jsem se zase tesila predcasne. Meli jsme letet do Libanonu uz tuto sobotu, chteli jsme tak stravit mesic u Rogerovych rodicu a 2 tydny v Cesku u nasich. Jenze nebyli by jsme to my, aby se nase plany na posledni chvili nezmenily.Takze kvuli praci nakonec zustavame skoro o 3 tydny dele v Nigerii a tim padem se nas cas urceny na dovolenou zuzil a my se to rozhodli nekomplikovat a stravit Vanoce na jednom miste. A protoze jsem se nedavno vratila z Ceska, kde jsem byla 2 mesice, zustaneme tentokrat v Libanonu.

A sice...

A sice me bude chybet vune vanocniho cukrovi a vanocniho stromecku, ktery se u nas pravidelne kupuje tesne pred Stedrym dnem, a taky pak stoji za to ;) A sice prijdu o kouzlo Ceskych Vanoc, neuslysim koledy, v podani dedy se sborem v noci na zamrzlem namesti a neuvidim zlate prasatko;) Nepomazlim se s malou Lucinkou, ktera se pred 3 mesici narodila braskovi, neoslavim mamcine 50-tiny a nenasmeju se u darku od druheho brasky, jejichz nejvyssi cena je tak 20 Kc ;) Nedame si to slibene pivko s Hankou a Jakubem v Praze, neprivezu Martine africke koralky a Jolane Cd s arabskou hudbou.

Ale...

Ale zase se tesim, ze si vychutnam vanoce v Libanonu, ikdyz cukrovi se tam nepece, ale kupuje a taky voni, a stromecek je perfektni, jelikoz je umely ;) Tesim se na Stedry vecer, kdy se po rozdani darku schazi cela rodina na veceri, a nas je vzdy pres 30 ;) Tesim se, az pujdeme na pulnocni a ja zase nebudu nic rozumet, jen vstavat a sedat si, kdyz me da Roger znameni zatahanim za rukav ;) Tesim se na nas byt a nadherny vyhled z terasy na hory a more Libanonu. Tesim se na libanonske jidlo a tesim se na Beirut, Bchare, Byblos a Miziaru.

A budou to krasne Vanoce!!!

čtvrtek 26. listopadu 2009

Co se nosi II

Kdyz jsme se meli pripravit na jednu z nasich cetnych rodinych akci a premysleli nad typicky zenskou otazkou, co si proboha oblecu na sebe, rekla jedna moje znama “Jak ja zavidim tem africankam, ony si kolem sebe uvazou kus barevneho hadru a hotovo.” Kdyby ji vsak slysela nektera Nigerijka, asi by se k smrti urazila.

Videla jsem tu sice zeny, ktere budily dojem, ze si opravdu kolem sebe uvazaly kus hadru, ale vetsina Nigerijek jde s modou. Peclive vybiraji ruzne druhy latek a modelu a musim rict, ze se v mode opravdu vyzivaji.Podivejme se jake saty ted napriklad leti v jednom modnim casopise:







středa 25. listopadu 2009

Welcome to Lagos

Porad pisu o tom, jak jsme se do Lagosu prestehovali, o tom jak jsme se v Lagosu zabydleli a o tom, jak se nam v Lagosu zije. Ale jak vubec ten Lagos vypada? Tak prosim WELCOME TO LAGOS!


úterý 24. listopadu 2009

Jak jsme se v Lagose zabydleli II

Kdyz uz byl domek od vseho toho hmyzu ocisteny, zacaly zase problemy s vodou. V Lagosu neni mestsky vodovod. Proste kazdy dum musi mit studnu a pripravit si tak vodu svoji. Musi se udelat vrt do zeme, ktery by mel byt dostatecne hluboky, aby se nebrala jen ta povrchova voda, ale voda podzemni. Pak se tahle voda shromazduje v tanku, kam se prida chlor, putuje do jineho tanku a pak pres specialni filtry k nam domu. Takhle upravena voda se da pouzivat na sprchovani, prani a uklid. Na vareni a piti se vsak doporucuje voda balena.

My jsme sice svoji studnu meli, ale voda byla spinava a silene smrdela, nedalo se v ni ani sprchovat a pradlo v pracce barvila do cervena. Takze vrt se musel prohloubit asi na 25 metru a museli jsme dokoupit specialni filtry a chemikalie na cisteni vody. Ted uz je to o hodne lepsi. Voda nezapacha, ale porad ma jemnou cervenohnedou barvu hliny a je slana, protoze bydlime asi jen 1 kilometr od Atlantickeho oceanu. No reknete, kdo ma moznost se kazdy den koupat v morske vode doma v koupelne? ;)

S elektrikou je to podobne jako s vodou. Elektrina sice v Lagosu je, ale u nas v Lekki zhruba tak 4 hodiny denne a to se jeste dopredu nikdy nevi, kdy proud bude nebo taky nebude. Takze kdo nechce drzet cerne hodinky, musi si poridit generator, ktery mu elektrinu vyrobi. A vypada to asi nasledovne : Venku velkolepe zazvoni zvonek, coz je signal, ze prichazi statni elektrina, vypneme generator a jedeme na statni proud, za chvili se nekdo v elektrarne rozhodne, ze hodina elektriny uz by stacila, tak vypne proud. To uz se dela v tichosti bez zvonecku, takze mate smulu jestli zrovna cvicite a utikate na behacim pasu, coz nam se jaksi stava pravidelne ;)

Bohuzel hluboke vrty studni, cely system cisteni vody a generator na elektrinu nejsou levne zalezitosti a proto je stale hodne lidi, kteri tekouci vodu z kohoutku a elektrinu 24 hodin denne pokladaji za luxus.

pondělí 23. listopadu 2009

Jak jsme se v Lagose zabydleli I

Kdyz jsme sem prileteli, bydleli jsme prvni 3 dny v hotelu, protoze nas dum jeste nebyl pripraven k nastehovani. Nabytek uz byl sice na svem miste o to se nam postaral spolubydlici kamarad, ale jeste zbyvalo dokoupit spoustu dalsich veci jako periny a prikryvky, povleceni, elektroniku a vybaveni cele kuchyne.

V Lagose se da koupit skoro vsechno, vyber je sice omezeny, ale zakladni vybaveni se sehnat da. Navic to ma jednu vyhodu, clovek tak nemusi travit pul dne v obchode vybiranim jedne televize a vezme proste co je. A zbytek casu tak muzete stravit jinym zpusobem, treba v dvouhodinove zacpe pri ceste z obchodu domu ;)

Treti den jsme se tedy prestehovali z hotelu do naseho domu a zacali jsme vse uklizet a aranzovat. Vecer kdyz jsme byli se vsim hotovi, vystrikali jsme pokoje proti komarum a sedli si k televizi k zaslouzenemu odpocinku. V ten moment jsem si prisla jako ve filmu Indiana Jones. Nas dum byl asi pul roku neobydleny a me by ani ve snu nenapadlo, co vsechno se tu za tu dobu stihlo zabydlet. Ze vsech der zacali vylezat asi 5 centimetrovi svaby a obrovsti mravenci!!

Tu noc jsem nespala, a dalsi dny stravila jen strikanim a strikanim, nez to vsechno vymrelo. A tak jsem si pri tom zabijeni vsech tech potvor uvedomila, ze proto budhismus, ktery veskere zabijeni zivych bytosti odsuzuje, mohl vzniknout v Himalajich a ne v Africe ;)

A jeden z tech krasavcu ;)

neděle 22. listopadu 2009

Prorok - Chalil Dzibran


Muj prvni dotyk s Libanonem probehl skrze knihu Prorok od Chalila Dzibrana, kterou mi venovala kamaradka Mirka k mym 23 narozeninam. A od te doby tahle mala knizka putuje vzdy se mnou. I nase znama ceska herecka Kveta Fialova prohlasuje, ze Chalil Dzibran se stal jejim zivotnim guru a knizka Prorok jeji osobni Bibli.

Prorok je nejuspesnejsi Dzibranovou knihou, ke ktere se stale vraceji nove generace ctenaru na celem svete. Dzibran puvodne zamyslel napsat trilogii (Prorok, Zahrada prorokova a Smrt prorokova). V uvodni casti mlady prorok Mustafa promlouva o vsem podstatnem mezi zrozenim a smrti. Ve druhem, ne zcela dokoncenem oddile Mustafa uci v zahrade sve matky devet zaku. Ze zamyslene treti casti se bohuzel zachovalo jen nekolik nacrtu. Smrt ukoncila basnikuv zivot drive, nez dilo dokoncil.

TEHDY ŘEKLA MITRA: PROMLUV K NÁM O LÁSCE.

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh`, ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!`
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.

sobota 21. listopadu 2009

Moje Ceskoslovenska setkavani

Kdyz jsem bydlela v Nemecku a Spanelsku nikdy jsem nemusela vyhledavat Cechy a Slovaky zijici v dane zemi. Byla jsem zvykla slychat nasi rec na ulici a nahodne se setkavat s lidmi od nas. Tak jsem mela moznost v Nemecku na kurzu nemciny poznat Slovenku Jitku, ve Spanelsku Cesky Martinu a Michaelu, kterym mimo jine vdecim za seznameni s Rogerem, Slovenku Martinu a Cesku Petru, ktera byla moje kolegynka v praci v Alicante. Tyhle kamaradky jsem nenasla nikde na internetu, proste jsme si k sobe nasly cestu a prozily moc hezky cas.

Vyhledavat jsem zacala, az kdyz jsme se odstehovali z Evropy a me se zastesklo po me rodne zemi a reci. Taky jsem si rekla, ze by bylo hezke poznat nejake Cesky a Slovenky zijici v Libanonu a mit tu moznost vymenit si par nazoru, nebo informaci. A tak jsem narazila na Cesku Alenu, bydlici v Beirute. Osobne jsme se sice jeste nesetkaly, ale diky Facebooku jsme v kontaktu porad. Jen to setkani by jsme mely brzy napravit ;)

Co me vsak prekvapilo nejvice, byla Nigerie. Kdyz jsme se rozhodli, ze se sem prestehujeme, tak jsem si rikala, ze tam snad ani zadne holky od nas nebudou, co by tam taky delaly. A jak moc jsem se mylila! Napsala jsem jen tak ze zvedavosti na jednu diskuzi o Africe, a ani nedoufala, ze se me nekdo ozve. Jake vsak bylo moje prekvapeni, kdyz jsem ani ne do tydne dostala odpoved od Jitky z Londyna, ktera me doporucila stranky Slovenky Danky http://daniela.kmetkova.googlepages.com/, ktera v Lagosu zije. Dance jsem napsala a po prijezdu do Nigerie, se z nas staly dobre kamaradky. Danka znala Marcelu taktez z Londyna a tim se kruh uzavrel, protoze Marcela znala Jitku, ktera me dala puvodni kontakt na Danku. Jitcin manzel pochazi taky z Nigerie, spolu maji 2 deti a ziji v Londyne. V dubnu sem Jitka s rodinou prijeli na dovolenou a my mely moznost stravit spolu par hezkych chvil a ja doufam, ze jejich domek v Abuji bude brzy hotov a oni se sem co nejdrive prestehuji, aby tech spolecne stravenych chvilek mohlo byt jeste vice.

Dalsi na koho jsme tu spolecne s Dankou narazily je Slovenka Maria, provdana a zijici v Nigerii uz pres 30 let. Pripominam ze Lagos je jednim z nejvetsich mest na svete a ma kolem 15 milionu obyvatel. A proc to pripominam? Protoze pri te obrovske rozloze Maria bydli a spolu s manzelem vlastni soukromou nemocnici par ulic od naseho domu a Danka pracuje ve skolce asi 5 minut od nas.

Hanka z Prahy mela v Lagose v jedne neziskove agenture 3 mesicni staz a rozhodla se dostat do Nigerie netradicnim zpusobem, a to stopem. Kdyz jsem si prohlizela jedny webove stranky o cestovani, na ktere chodim jednou za cas, narazila jsem na Hancin inzerat, ve kterem hledala spolucestujiciho po Zapadni Africe. Hanka touto cestou nasla jak spolucestujiciho, tak nas v Lagose. Tady nas seznamila s dalsim Cechem Jakubem, ktery tu sice uz pul roku zil, ale my o nem zatim nevedely. A tak nam bylo lito, ze tihle pohodovi lide, museli odjet zpet do Prahy.

Asi pred 3 mesici me kontaktovala Gabina, na jejiz blog uz jsem drive odkazovala a byla stastna, ze nasla nekoho, kdo taky zije tady. Gabina s manzelem, ktery prisel z Nigerie do Ceska, kde se seznamili a pozdeji vzali, stridave zili v Cesku, USA a Nigerii. A minuly rok se rozhodli prestehovat do Nigerie na trvalo a ziji v Benin City. A neni snad dne, kdy by jsme si nepoplkaly na skype, tak uz se tesim jak na bude pusa bolet od plkani nazivo ;)

Snad zivot v tvrdsich podminkach zeme, pritahuje lidi s podobnym charakterem, snad si pak vice vazime setkani s lidmi se kterymi nas neco spojuje, at uz jsou to nase konicky nebo nase vlast . Neverim na nahody, s lidmi, se kterymi se setkat mame se setkame, zivot to uz vzdy nejak zaridi, aby jsme se potkali na spravnem miste a ve spravny cas a tak obohatili zivot nas i zivoty tech druhych lidi. A ja se tesim na nase dalsi setkavani jak s prateli stalymi tak s prateli novymi.


Jitka z Londyna s rodinou :



S Jitkou, Tobkou, Frantiskem a Dankou na bowlingu:

čtvrtek 19. listopadu 2009

Co se nosi

Tak jsem si vcera udelala radost. A jako kazde zenske udela radost, kdyz si koupi neco na sebe, tak i ja si neco koupila. Teda, jeste si to nemuzu obleci, musi se to prvne zhotovit. A co jsem si to teda koupila? Nadhernou latku.

Obchody s oblecenim tu sice jsou, ale clovek musi vedet, kde je hledat, vse je za zdi a z ulice proste nejde videt, kde co je. A navic obleceni v obchodech je zbytecne predrazene. Levnejsi veci se daji koupit na trhu , ale tam me zase prijde, ze obleceni neni valne kvality, dovezeno snad z Ciny, a oblecte si v tom horku a vlhku tricko, vyrobene z buhvi ceho. Bohuzel trendu zapadni mody, dzinum a tricku propada stale vice lidi. Kdyby jenom ti nigerijcani vedeli, jak jsou ve svem puvodnim obleceni krasni, mozna by tu nasi vsude prosazovanou modu ani nenosili. Nastesti k poteseni meho oka jeste hodne lidi nosi sve tradicni saty.

Latky ktere se tu prodavaji jsou ruzne. Od zakladniho a levnejsiho typu, ktery se jmenuje Wax print az po vselijake drahe sateny, krajky a vysivky. Me osobne se nejvice libi prave Wax print. Original pochazi z Indonezie a pozdeji byl importovan do Ghany a rozsiril se po cele Zapadni a Centralni Africe. Ghana vsak zustala do ted nejvetsim vyrobcem techto latek, a taky pravem latky z Ghany patri k tem drazsim. Jejich cena se pohybuje kolem 2 az 4 tisic naira za 6 yardu, coz je asi 5,5 metru za asi 200 az 400 korun, kdezto levnejsi Nigerijsky Wax print sezenete uz za 1200 naira, coz je za tu stejnou delku asi 130 korun. Prepocitano z ruznych men, odhadem kurzu ;)) Cenu latky taky urcuje to, jak dobre umite smlouvat nebo jestli ji kupuje mistni nebo cizinec, protoze na cizincich, kteri nevedi kolik co stoji, se snazi prodavajici vydelat a cena nekdy muze byt nekolikanasobne vyssi.

Navic pro me normalni design na latce, muze slouzit jinym africanum ke spouste informaci. Ruzne vzory a barevna uprava latek maji silny kulturni, socialni a ekonomicky vyznam. Z latek se da vycist napriklad socialni postaveni, vek, prislusnost k jednotlivemu kmenu, nebo jestli je jeji nositel zadany ci svobodny.




Ruzne vzory latek:
Moje latka vcera zakoupena, Wax print z Ghany:

Moje latka drive zakoupena, Wax print z Nigerie:



Tak a ted uz si jdu vybrat jenom nejaky vzor na letni satky, ktere si necham usit ;)

středa 18. listopadu 2009

Jak se nam tu zije

Chtela bych zduraznit ze nemuzu v zadnem pripade psat o tom jaky je opravdovy zivot v Nigerii, nejsem Nigerijka ani muj muz neni z teto zeme, proto nemam az takovou moznost dostat se primo do typickeho nigerijskeho zivota a psat o nem. Pro ty koho by zajimalo vice doporucuji blog sve kamaradky Cesky, ktera je vdana za Nigerijce a bydli tady v Benin City http://eboinnaija.fundekave.net/index.php Muj blog bude o tom, jak se nam dvema zije v cizi zemi, postrezich z ni, bude o nasich zemich Libanonu a Cesku, jidle, rodine, myslenkach, nazorech a proste o vsem, co nas zajima. A to hlavne, jak to vsechno vidim svyma ocima ja.

Jak uz jsem psala vcera Nigerie neni zrovna nejbezpecnejsi, ale kdyz clovek dodrzuje urcite pravidla nauci se tu zit a mit hezky a plnohodnotny zivot. Mezi pravidla patri treba, ze kazdy dum je obehnany vysokou zdi s ostnatym dratem a ma svoje hlidace, kteri s nama bydli 24 hodin denne. Nasednete na dvore do auta, to Vas vyveze za branu, auto se doporucuje mit zamkle po celou dobu, a z auta vylezete zase az za branou u obchodnaku nebo pratel nebo proste kam jedete. Dalsim pravidlem je zbytecne se netoulat po nocich. Neduverovat komukoli to je taky kapitola sama o sobe. Ale clovek si na tohle vsechno zvykne a pak uz mu zde zivot pripada vice normalni. Navic na jednu stranu clovek slysi porad same upozornovani to nesmis delat a tam nesmis jit ze strany pratel, kteri tu ziji delsi dobu a na druhou stranu vidi jine cizince chodit po ulici, pouzivat mestske autobusy a motorky, chodit v noci do baru, takze pravda bude asi nekde uprostred.

Taky si myslim, ze je rozdil v bezpecnosti pro samotne Nigerijce, pro holky belosky vdane za Nigerijce, pro beloske pary, pro bohate a chude a ve meste a na vesnici. Ale asi nikde jinde na svete neexistuje tolik protikladu jako tady. Na jednu stranu je mozny unos cizincu pracujicich pro mezinarodni bohate spolecnosti, a jejich nasledne zpetne vykoupeni a na druhou stranu nas tu lidi zdravi, prijdou nam podat ruku, smeji se na nas, deti na ulici za nama bezi, stipou nas do rukou a nohou a volaji Oyibo (belochu), coz vytvari neuveritelne pratelskou atmosferu.

No a jak tu bydlime my? Nas dum je v Lagosu ve ctvrti Lekki, ktera patri k jednem z lepsich a bezpecnejsich ctvrti. V domku, ktery nam pronajala nase firma mame ve spodnim patre svuj byt a v druhem patre bydli dalsich 5 nasich libanonskych kamaradu a bratrancu, kteri tu s nama pracuji. Krome toho v Lagosu bydli silna libanonska komunita a skoro cela Rogerova vesnice( to fakt neprehanim ;) , takze nudou urcite netrpime, dvere se u nas netrhnou a jidlo se vari ve velkem ;))

A co se tyka zamestnani, pracujeme pro jednu libanonskou firmu podnikajici v exportu a importu, zasobujeme predevsim hotely v Nigerii, a ostatni libanonske stavebni firmy.



Nas dum:

A nase ulice:


úterý 17. listopadu 2009

Jak jsme se do Afriky dostali

Po stredni skole, kdyz jsem si zacala utridovat myslenky, jak chci zit a kym chci ve svem zivote byt, jsem se dostala v knihovne k casopisu Koktejl. Hltala jsem na jeho strankach reportaze z cizich zemi, obdivovala jsem vsechny ty lidi, kteri se sebrali a jen tak s batohem se rozjeli do sveta. Muj zivot dostal novy rozmer a ja chtela cestovat. Chtela jsem navstivit kazdickou zemi a poznat ji, ale nejvice me zacala lakat Afrika. Afrika se stala mym snem. Mozna pro svou jedinecnou prirodu, mozna pro svou “necivilizovanost” a mozna pro sve neuveritelne rude zapadajici slunce.

Proto, kdyz jsme asi pred 3 lety zvazovali odejit ze Spanelska a Nigerie spolu s Kuwaitem a Emiraty se stala jednou z moznosti, pro kterou jsme se mohli rozhodnout, nebyla jsem proti. Nakonec vsak nase firma rozhodla za nas a my odleteli pracovat do Emiratu do Dubaje. Ne vsak na dlouho. Za rok prisla nabidka znovu a tentokrat jsme balili kufry a nase letenky ukazovali jasny cil Lagos, Nigerie.

Nevedela jsem co mam cekat. Na jednu stranu jsem byla rada, ze letim do Afriky, ze se muj sen splnil. Na druhou stranu me kazdy varoval o vrazdach, unosech a kradezich, ktera jsou v Nigerii na denim poradku. Pravdou vsak zustava, ze Nigerie neni bezpecna zeme a clovek se tu musi naucit zit.

Prvni pocity po priletu byly vselijake. Vsude pobihalo plno lidi, auta a autobusy troubili jak o zivot, hodinove zacpy na ulicich, rozbite silnice, vsude prach a spina, ale presto vsechno jsem byla stastna, ze jsem tady. Lagos je jednim z nejlidnatejsich mest sveta, ma asi kolem 15 milionu obyvatel a tak neni divu, ze vsude prevlada sileny chaos. Nemuzu rict, ze bych mela sok z prostredi, kde jsem se ocitla, protoze pred odletem jsem si hledala ruzne informace o Nigerii a Lagosu a prohlizela spoustu fotek, ale presto, prestehovani z Emiratu, jedne z nejbohatsich zemi sveta do Nigerie jistym sokem je. Prislo me, jako by jsme cestovali v case a z budoucnosti, kterou Dubai se svou moderni architekturou predstavuje, se ocitli v davne minulosti, kdy se lide snazili prezit, jak se da a kde se da. Nicmene jsem moc rada, ze jsem mela moznost poznat pozlatko Dubaje, jako ted tady mam moznost poznat zivot daleko jiny.


pondělí 16. listopadu 2009

Na zacatek

Dlouho jsem premyslela o tom zda psat ci nepsat a nakonec jsem se do toho preci jen dala. Chtela bych priblizit neco z naseho zivota, cestovani, postrehu a myslenek vsem mojim znamym i neznamym, ktere by to neco malo mohlo zajimat. Vzdy kdyz priletime na navstevu do CR jsem tak stastna, ze po dlouhe dobe zase muzu videt svoji rodinu, ze me vetsinou nevyjde cas, abych se setkala se vsemi temi lidicky, ktere bych videt chtela. A i kdyz uz se sejdeme je to vetsinou tak casove omezene, ze stejne nestihneme probrat vse, co bychom chteli. A prave proto jsem se rozhodla psat a zalozit tento blog a dat prostor svym nazorum a myslenkam.

A proc nazev Zivotem bez hranic?

Protoze citim, ze nas zivot proste zadne hranice nema. Ze jsme jako ptaci v prostoru, kam si usmyslime tam letime, co udelat chceme udelame a cemu chceme verit verime. Je jen na nas samotnych, kam az si sve hranice stanovime. Kdysi jsem mela spoustu predsudku proti cizincum, jinym kulturam a nabozenstvim. To jsem jeste nevedela, ze se pozdeji za cizince sama provdam a zivot me posune z Evropy na Blizky vychod a pozdeji do Afriky. Tri absolutne kulturne rozdilnych zemi, abych pochopila, ze podstata zivota je vsude uplne stejna.

I nas osobni rust s manzelem je bez hranic. Seznamili jsme se a zili jsme ve Spanelsku, vzali se v Recku, zili v Emiratech, Libanonu, a momentalne jsme v Africe. Vsechny tyhle zeme do nas vryly svoji kulturu, svoje nabozenstvi a presvedceni; a nase hranice uvedomeni si sveta a zivota se rozplynuly. Nevim jak dlouho zustaneme tady v Nigerii, nevim kdy nam zivot naznaci, ze je cas sbalit si nase dva kufry a posunout se smerem dal, neresim to, nas zivot je preci zivotem bez hranic.