pondělí 28. prosince 2009

Vanoce v Libanonu

Tak za posledni navstevou prave zaklaply dvere a Vanoce jsou za nama. A jak vubec probihaji Vanoce v Libanonu?

Hodne libanoncu 9 dni pred Vanocemi drzi pust, kazdy den neji do 12 hodin a potom ji jen urcita jidla. Neji se napriklad maso, mlecne vyrobky a sladkosti. Lidi si muzou vybrat co nebudou jist, zalezi na tom, jak prisny pust, kdo chce drzet.

Stromecek se zdobi uz 1. prosince a to jen ozdobami, sladkosti se na nej nedavaji. Pod stromeckem se udela krasny Betlem, Jezisek se do Betlemu pridava az 25. prosince, kdy se podle krestanu narodil. Libanon je celkove hezky vyzdoben, vsude jsou ozdoby ze svicek, ozarene stromy, osvicene kaplicky a Betlemy.



Darecky rozdava Santa Claus 24. prosince pred veceri nebo nektere deti najdou darecky 25. prosince rano, zalezi na zvyku rodiny.

Opravdovy Santa ;))


A nejdulezitejsi je vecere, ktera zacina kolem 8 vecer a na kterou se schazi cela rodina u nejstarsiho bratra, coz je Rogeruv tatinek, teda rodiny jeho bratru, sestry nasleduji rodinu sveho manzela, i kdyz nejaka ta teticka, jejiz manzel pracuje v zahranici, vzdy s detmi prijdou poveceret s nama. Jidlo se chysta uz od rana a kazdy sebou jeste nejake jidlo prinese. V Libanonu neni na vanoce specialni jidlo, vari se co kazdemu chutna, tradicni libanonska kuchyne i treba pizza a ruzne testoviny.

A jidla jsou plne stoly...


A ze se nas vzdy sejde a to tam nejsme zdaleka vsichni ;)


Cukrovi se nepece, ale koupi se ruzne cokoladky a sladkosti a ty se pak nabizi navstevam spolu s likerem. A taky tradicni vanocni dort.



Po veceri se jde na pulnocni msi, a dulezita je i mse rano 25. prosince.

A dalsi dny probihaji navstevy a prani si prijemnych svatku vanocnich, stejne jako u nas. A vesele Vanoce prichazi poprat i stari znami, na vire v kamaradstvi nezalezi: zleva Roger jako krestan maronita, Nizar jako muslim alawi, Roger jako krestan ortodox

neděle 27. prosince 2009

Vyhled z terasy

Jedna z veci, ktere na Libanonu miluji je nas vyhled z terasy, vydrzela bych tam sedet hodiny a hodiny a divat se na more a hory Libanonu...


Pohled k mori, ktere tam v dali splyva s oblohou, proto nejde dobre videt..



Pohled do strany na hory



A pohled dozadu na hory



A nejkrasnejsi jsou zapady slunce...




No neni to nadhera??

úterý 22. prosince 2009

Tyden v Libanonu - navstevy, zima a stromecek

Nas prvni tyden v Libanonu byl ve jmenu navstev. Roger ma obrovskou rodinu, ktera se porad navstevuje, takze kdyz priletime, uz nas cekaji nekteri na letisti a pak dalsi teticky a stryckove prichazi hned druhy den sotva se probudime, a pak chodi dalsi a dalsi v prubehu celeho tydne, takze po priletu si nikdy nic neplanujeme a jen cekame, kdo nas prijde privitat ;)

Jinak krome navstev nas v Libanonu privitalo chladno. Z rozehrate Nigerie, kde bylo pres 30C, jsme se propadli asi tak o 20C na 10C, u more tepleji, v horach, kde uz je i snih, chladneji. I kdyz oproti Cesku a -25C tu mame teploucko ;)

Vanocni stromecek u Rogerovych rodicu uz taky stoji. V Libanonu se zdobi uz 1. prosince. Velka pece se venuje Betlemu, ktery se tvori pod stromeckem z papiru a sosek. Jezisek ale zatim chybi, jeste se nenarodil ;)




neděle 20. prosince 2009

Mesita a Vanocni stromecek




Kdyz jsme projizdeli Beirutem uchvatil me pohled na Vanocni strom hned vedle Haririho mesity. Zdejsim muslimum to nevadi, ba naopak nektere muslimske rodiny v Libanonu Vanoce taky slavi, i kdyz ne z nabozenskeho hlediska. Nekteri nasi muslimsti pratele, si berou dovolenou a prileti do Libanonu ze zemi, kde pracuji, aby si i oni doma ozdobili stromecek, rozdali par darku a navstivili sve krestanske pratele. A tak potkavate zahalene zeny vybirajici darecky pro sve nejblizsi, muslimske rodiny fotici se u rozzarenych stromecku a prejete si navzajem MERRY CHRISTMAS...

sobota 19. prosince 2009

Tulak po hvezdach - Jack London



Je nacase, abych se predstavil. Nejsem blazen ani silenec. Chci, abyste to vedeli a abyste proto verili tomu, co vam povim. Jsem Darrell Standing. Nekolik malo z vas, kteri to ctete, mne pozna okamzite. Dovolte mi vsak, abych o sobe podal vysvetleni vetsine, ktere jsem cizi. Pred osmi lety jsem byl profesorem agronomie na zemedelske fakulte Kalifornske univerzity. Pred osmi lety otrasla ospalym univerzitnim mesteckem Berkeley vrazda, spachana na profesoru Haskellovi v jedne z laboratori fakulty dulniho inzenyrstvi. Vrahem byl Darrell Standing. Jsem Darrell Standing. Byl jsem pristizen pri cinu. Nebudu se ted prit, kdo byl v pripade profesora Haskella v pravu a kdo ne. Byla to ciste soukroma zalezitost. Slo o to, ze jsem v navalu vzteku, posedly onou neblahou rudou zlobou, ktera byla mou kletbou cele veky,zabil sveho kolegu profesora. Ze soudnich spisu vysvita, ze jsem se toho dopustil, a tentokrat souhlasim s tim, co rikaji soudni spisy. Ne, za tuto vrazdu mne nepovesi. Byl jsem za ni odsouzen na dozivoti. Tehdy mi bylo sestatricet let. Dnes je mi ctyriactyricet. Osm let,ktera mezitim uplynula, jsem stravil v kalifornske statni veznici v San Quentinu. Z toho pet let jsem prozil ve tme. Rika se tomu samovazba. Lide, kteri to prezili, tomu rikaji smrt zaziva. A prece za techto pet let smrti zaziva jsem si dokazal ziskat svobodu, jakou poznal jen malokdo. Jako nejprisneji izolovany vezen jsem se toulal nejen svetem, ale i casem. Ti, kteri me uveznili na bezvyznamnych par let, poskytli mi zcela nevedomky siry prostor veku. Dik Edu Morrellovi se mi vlastne dostalo peti let toulek po hvezdach. Ale Ed Morrell, to je zas jina historie. Povim vam o nem pozdeji. Mam toho povidat tolik, ze ani nevim, jak zacit.


O knize:
London byl k dílu inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella, který prožil ve věznici pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrellovo propuštění. Na základě jeho vyprávění pak vytvořil silné dílo o svobodě a utrpení bezmocného jedince, které obžalovává americkou justici a nelidské metody ve vězeních. Vězeň Darell Standing, odsouzený za vraždu na doživotí ve věznici San Quentin, vypráví své zážitky z vězení. Trest mu ubíhá všedně, občas však dostává svěrací kazajku. Například když ho jeden z vězňů obviní, že propašoval do věznice dynamit. Darell skončí opět ve svěrací kazajce. Naštěstí je velmi inteligentní, a tak se mu podaří rozluštit kód, kterým se za pomoci klepání dorozumívají další dva odsouzení. Ti mu tak jsou druhy v těžkém období, kdy mu hrozilo zešílení. Jeden z nich ho naučí dokonce jakési autohypnóze, díky níž se dostává do stavu podobného klinické smrti a může se tak "toulat po hvězdách". Přemýšlí o svých „minulých životech“(kapitán v římské legii, holandský lodník, trosečník na pustém ostrově aj.) a utrpení samotky a svěrací kazajky přežije. Uvědomuje si, že ve většině svých životů zemřel kvůli osudové ženě a přijde na to, že nejdůležitější je v životě člověka láska. Před smrtí na šibenici dochází k poznání, že: "Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."


Zde koncim. Mohu se jen opakovat. Neni smrti. Zivot je duch a duch nemuze zemrit. Jen telo umira a pomiji, neustale se plazi dik chemickemu fermentu, ktery mu dava informace, vecne je tvarne, vecne krystalizuje jen proto, aby zase roztalo v tekuty stav a znovu krystalizovalo v novych a rozmanitych formach, ktera maji jepici zivot a zase roztavaji v tekutou hmotu. Jen duch trva a dal buduje sam sebe postupnym a nekonecnym prevtelovanim, jak se propracovava vzhuru ke svetlu. Cím budu, az budu zase zit? To bych rad vedel. Rad bych to vedel.

pátek 18. prosince 2009

Z Nigerie do Libanonu

Letadlo melo odletat az ve 12:45, ale my na letiste vyjeli radsi o hodne drive, a to uz v 7 rano. Za prve kvuli zacpam na silnicich, a za druhe kvuli odbaveni, protoze jsme vedeli, ze letadlo je do posledniho mistecka vyprodano. Libanonska letadla spolecnosti Middle East litaji do Nigerie 3x tydne a na Vanoce a prazdniny v lete musi byt pridany specialni spoje, aby se dostalo na vsechny, i tak si ale letenku musite koupit s pulrocnim predstihem. Nemam rada narvana letadla k prasknuti, tak jsem se aspon utesovala tim, ze kazdy bude mit prazdne kufry, co by si taky tahli libanonci sebou z Nigerie za veci, kdyz v Lagosu je teplota pres 30 C a v Beirutu tak o polovinu mene. Ale narod obchodniku se opravdu nezapre. Kazdy mel svoje 2 povolene kufry a jeste spoustu dalsich krabic. Nechapali jsme, co vsechno sebou vezou, az jsme ucitili z krabic vuni bananu, manga, ananasu, ryb, krabu a dalsich veci. No jo, ten kdo okusil nigerijske ovoce, uz si nikdy na jine nezvykne.

Na letisti to byla klasika. Vetsinou tam ma kazda libanonska firma sveho pracovnika, teda abych to upresnila, pracovnika letiste, ktery vsak bere nemale uplatky s tim, ze vam pomuze pri odbavovani. Odevzdate mu sve pasy a zavazadla a on uz by mel vsechno vyridit u prepazky za vas. A pak vse zalezi na penezich a stupni znamosti. Nekteri se jen tvari, ze vam pomahaji a udelaji pro vas uplne to same, co by jste si vyridili sami, nekteri vlivnejsi muzou uspisit vas check in a pak vas protahnout za pekny uplatek vedlejsim vchodem, kde nemusite cekat v radach a prochazet vsechny ty kontroly. Nicmene vsichni tihle muzi se tvari silene dulezite, aby vam dali najevo, ze bez nich by jste nebyli schopni ani odletet a ze za 10 000 naira diky nim a jejich pomoci, muzete stravit letosni Vanoce se svoji rodinou. Jenze jestli je letadlo plne a kazdy cestujici ma takoveho pomocnika, tak stejne vsechno trva a ne-li dele, protoze pomocnici se zacnou dohadovat, ktery z nich je vice dulezity a muze si dovolit predbehnout toho druheho a vznika chaos nad chaos a hadky nad hadky. Vyresi se to zase jenom chytracky, a udela se cekaci rada. Po hodine cekani v horke a vydychane hale letiste, zjistite, ze jste se nepohli ani o kousek, ale na druhem konci je jaksi podezdrele zivo. A zivo je tam protoze tam bezi odbavovani v plnem proudu, jenom diky jeste vetsim uplatkum. Nigerie je temito uplatky na letisti tak znama, ze nektere firmy prispivaji svym zamestnancu zvlastni penize jenom na tyhle uplatky pri cestovani. Bohuzel takhle se tihle pracovnici nenauci nic delat jenom za svuj plat, ale budou vas doslova vydirat tak dlouho, az jim budete muset chte nechte neco dat, protoze hadejte se s nejakym vychytralkem, ktery se vam s detskou radosti prehrabuje v kufru, aby nasel kdejakou blbost, ze dreveny ramecek, ve kterem mate fotku rodiny, a ktery jste si koupili v mistnim obchodnaku a na kterem je jasne vyryto MADE IN CHINA, neni z mistniho trhu, tutiz neni nikde kradeny z nejakeho nigerijskeho kulturniho dedictvi. Proste se nesmi provezt a nesmi a nesmi a az dostane svuj uplatek, tak muzete provest i to nejvetsi kulturni dedictvi ;)

Clovek si vzdy oddechne, kdyz projde do cekaci haly a necha vsechny tyhle otravy za sebou. Pak uz se jen usadit v letadle, podivat se jeste jednou na Lagos z vysky a preletet Afriku od zapadu k vychodu. A nevim cim to vzdy je, kdyz pilot hlasi, ze za chvilicku budeme v Beirute, ze se me zalesknou oci ;)

středa 16. prosince 2009

Nasi milacci Reno a Astro

Reno k nam prisel jako prvni, teda on neprisel, ale pekne si priletel. Je to jihoafricky boerboel a dorazil k nam prave z teto zeme, ktera je puvodem jeho rasy. Boerboel vznikl krizenim nekolika plemen i neplemen v dobe kolonizace Jizni Afriky. Evropsti pristehovalci si na svoji ochranu do noveho domova privazeli vesmes silne a mohutne psy, kteri se postupem doby prikrizovali se psy domorodcu. Nehostinne prostredi samo provadelo selekci – prezivali pouze ti nejsilnejsi a nejodolnejsi. Mimojine se boerboel vyuzival i k lovu lvu. Nas Reno nastesti nikoho nelovi, ale pekne hlida. Priletel jako stenatko a mame ho uz od brezna, na hlidani je vyborny a pritom hodny ke svym panum a detem. Idealni pejsek. Nejradsi ma ale naseho hlidace Aliu, ktery se o neho stara.






Kdyz zacal Reno rust, zacali jsme uvazovat, ze si poridime jeste jednoho pejska, ale mensiho, ktery by mohl byt s nama doma, pejska na mazleni. Hledali jsme na internetu, prochazeli ruzne rasy psu a nemohli se rozhodnout. Pak jsem odletela na 2 mesice do Ceska a Roger nasel na netu fotky psa rasy Samoyeda a zamiloval se do tohoto velkeho, bileho, chlupateho, sibirskeho psa natolik, ze jsem mu nedokazala vymluvit, ze co bude delat sibirsky pes v Africe a tak velky pes s nama v dvoupokojovem byte, rozmlouvejte taky neco chlapovi, kdyz si neco zamane ;) Koupit psa v zahranici a nechat ho dopravit do Nigerie by vyslo na silene penize, tak Roger hledal v inzeratech, jestli by ho nesehnal primo v Nigerii z nejakeho chovu, protoze psa, kteri se prodavaji na ulici pry nechce. Za dva dny me volal cely nadseny, ze nasel a jeste k tomu levne, hlasil me hrde svuj kup. Majitel dovezl psa primo k nam domu, Roger se jeste ujistil, zda je to cistokrevny Samoyed, samozdrejme na 100 % tvrdil pan ;) Roger byl spokojeny jen mu bylo divne, ze pes, ktery mel byt ciste bily, byl trosku kremovy, ale pry z toho vyroste a druha srst bude bila. Ale nevyrosl ;) Zverolekar, ktery prisel Astra naockovat mu rekl, ze Astro na 100% neni Samoyed, ale obycejny spicl ;) Smala jsem se Rogerovi, ze co mu to prodali, ze aby psa dvakrat neumyl a on nezmenil barvu uplne, a smala jsem se jeste vic, kdyz jsem videla, ze ty stejne psy prodavaji na kazdem rozku v zacpe na silnicich, a vsadila bych se, ze to nakonec neni ani cistokrevny spicl ;) Ale nicmene jsme radi, ze ho mame a me spadl kamen ze srdce, ze tu se nebudu tlacit v malem byte s velkym psem ;)





úterý 15. prosince 2009

A uz jsme tady

Tak vcera vecer jsme konecne dorazili do Libanonu. Zeme meho muze a jedne z nejkrasnejsich zemi na svete ;)

pondělí 14. prosince 2009

Vanoce prichazeji do Lagosu

Venku je pres 30 C, klimatizacky jedou naplno, misto v kabatech chodime v trickach s kratkym a nad hlavou se nam klenou stihle palmy. Venku neni sice zadna zvlastni vyzdoba, zadni lezouci santove, sem tam, ale muze clovek zahlednout nekoho v santove cepici, ozarene palmy, ci dekoraci v obchodech a restauracich. Jen Shoprite ( jeden z nejvetsich ochodnaku v Lagose) je na Vanoce pripraven snad uz od zari.






neděle 13. prosince 2009

Bananove muffiny




1 ½ hrnku hladke mouky
1 cajova lzicka kypriciho prasku do peciva
1 cajova lzicka jedle sody
½ cajove lzicky soli

3 velke zrale banany
1 hrnek cukru
1 vajicko
1/3 hrnku roztopeneho masla

1. Dame rozehrat troubu na 175 C. Smichame mouku, prasek do peciva, sodu a sul.
2. Smichame banany, cukr, vajicko a maslo na kasicku, male kousky bananu nevadi.
3. Testo dame do formicky na muffiny, kterou muzeme vymazat ( ja nemazu a vyklopit jdou moc hezky). A peceme podle typu formicky male muffiny 10 az 15 minut a velke muffiny 25 az 30 minut.

sobota 12. prosince 2009

Nigerijska naira

Podivejme se dnes jak nadherne jsou nigerijske penize.


5 naira Alhaji Abubakar Tafawa Balewa; Nkpokiti tanecnici
10 naira Mr. Alvan Ikoku; Fulanske divky



20 naira General Murtala Mohammed; Ladi Kwali
50 naira Hausa,Yoruba, Igbo muzi a zena; mistni rybari



100 naira Chief Obafemi Awolowo; Zuma Rock



200 naira Sir Ahmadu Bello, agrikultura



500 naira Dr. Nnamdi Azikiwe; plosina na tezbu oleje



1000 naira Alhaj Aliyu Mai-Bornu, Dr. Clement Isong; CBN in Abuja ( Centralni Nigerijska banka)

pátek 11. prosince 2009

Radovat se z kazdeho dne

Kdyz jsem se tu minule rozepsala s troskou nadsazky a ironie o nasich pomocnicich a o tom, jak nam nekteri kradli v domacnosti, nutilo me to k zamysleni, zda se tohle deje v Nigerii vice nez jinde a proc. Diskutovali jsme o tom s Rogerem a dosli jsme k nazoru, ze za prve, kdyz jsme sem prileteli, spousta veci byla pro nas jina, a my na ne nebyli absolutne pripraveni, a za druhe, kdovi jak by jsme premysleli my, byt na miste techto lidi.

Muzete totiz videt tisice dokumentu o Africe, ale pokud ji nezazijete na vlastni kuzi, tak ji nikdy nepochopite. Afrika ma milion tvari, je to jako by jsme vzali paletu barev a cela ta barevna skala, ktera je mezi bilou a cernou se nam rozlila na tento kontinent. Ale nebudu tu psat o Africe jako celkove, to je jako porovnavat v Evrope Rusko se Spanelskem, kazda zeme je jina a svym zpusobem jedinecna. Ne nadarmo se tady rika, ze je Afrika, pak je Nigerie a pak jeste Lagos.

A Nigerie je zemi neuveritelnych kontrastu. Lide, kteri studovali v zahranici, maji vilu v nejlepsi ctvrti v Lagosu, byt v Londyne, moderni auto a dobrou praci a lide, kteri nemaji zhola nic a ziji od vyplaty k vyplate. Nigerie je zeme, ktera stoji na jednom z poslednich mist v zebricku korupce. Uplatky tady bere naprosto kazdy a jeste si o ne i reknou. A Lagos? Lagos je jako dzungle, 15 milionu obyvatel od tech nejbohatsich po ty nejchudsi a kazdy se snazi urvat si z tohohle velkomesta co nejvetsi dil sam pro sebe, a to at uz legalnim nebo nelegalnim zpusobem. I v dzungli prece prezivaji jen ti nejsilnejsi. Myslim, ze jsme sem sice nejeli az tak s uplne naivnima predstavama, ze tu vsude najdeme cernousky s vypouklym briskem od hladu, nebo polonahe divochy tancici v rytmu samanskych bubinku, ale preci jen spoustu veci jsme tu necekali. Necekali jsme, ze clovek se tu musi prat jako lev o hole preziti, protoze co znamena jeden lidsky zivot v takove mase lidi, necekali jsme ze beloch je tu bran jako chodici penezenka, necekali jsme, ze nas na krizovatkach bude zastavovat policie, nekdy jen kvuli nasi barve kuze, aby nam na aute nasla kdejakou kravinu, jen aby jsme poradne zaplatili, necekali jsme, ze tu uvidime tolik ruzne zdeformovanych, postizenych lidi,necekali jsme, ze tu lide umiraji na, pro nas, banalni nemoci, necekali jsme, ze nekdy v nasem zivote budeme muset odmitnout prosbu o pomoc, nektere byt pravdive,protoze zitra by tech zadosti prislo million a stejne by nebylo v nasich silach vsem vyhovet, a necekali jsme dalsi a dalsi spoustu veci. Byli jsme zvykli na nas evropsky pristup k zivotu a proste jsme prehlidli, ze Afrika neni Evropa a nikdy ji byt nemuze. objevili jsme zivot ve sve syrove a surove podstate. Tady se narozeni, smrt a zivot celkove bere jinak nez u nas. A tohle vsechno jsme museli postupem casu pochopit i my, aby jsme se v tom zmatku naucili zit. Museli jsme se potopit az na samotne dno a ztratit se v tom viru zivota, aby jsme se mohli znovu vynorit a pochopit podstatu hole existence cloveka a jeho touhy o preziti.

A naucili jsme se radovat se z kazdeho noveho dne..











čtvrtek 10. prosince 2009

Porad teploucko

Kdyz jsem si vcera po dlouhe dobe psala se svoji kamaradkou z Ceska zeptala se me “ A kde vy to ted vlastne zijete? “ V Africe, v Nigerii” napsala jsem ji. “Teda ty se mas” znela jeji odpoved. “To bych taky chtela! Ver mi, ja tu zimu tak nesnasim, clovek nemuze poradne nikam vyjit, vsude je blato a zima, stmiva se brzo, musime se poradne oblekat, kazdy je nachlazeny…... Ver mi, ze kdybych mohla, tak tu zimu uplne zrusim. A tam u vas, tam je porad teploucko co?”

Ano teploucko, porad teploucko, vlastne PORAD teploucko… zasnila jsem se a zavzpominala… a pak me prepadla chvilka nostalgie ;)

A vy me zase verte, ze ja bych chtela videt prvni snezenky v poloroztatem snehu, nastavovat tvar prvnim paprskum slunicka, natrhat si kyticku fialek a hledat na nebi prvni vlastovky, chtela bych se rozbehnout po louce plne pampelisek, obdivovat rozkvetle jablone a tresne a citit tu silu jara. Chtela bych videt zluta pole kvetouci horcice, lany obili a v nich rude vlci maky, chtela bych planovat, kam letos pojedeme na dovolenou, opalovat se u vody a nadavat jake je horko, a tesit se na zimu. Chtela bych jist merunky a broskve primo ze zahrady, krast z poli kukurici, sbirat z vinic hrozny a prochazet se krajinou zlutooranzoveho padajiciho listi. Chtela bych citit prvni chlad, radovat se z prvnich vlocek snehu, chtela bych videt, co kazde rano na okna namaloval deda Mraz, citit vuni vanocniho cukrovi a Vanoc. Chtela bych slyset koledy a sve promrzle telo zahrivat svarenym vinem. A chtela bych nadavat na zimu a tesit se na leto ;)

středa 9. prosince 2009

Cestou na trh

Nejradsi jezdim v Lagosu nakupovat na Lekki market, maji vsechno a navic ho mam kousek od domu. Pojedte dnes se mnou!

Po ceste muzeme videt i volne se pasouci kravy :)


A vjizdime na trh


Je libo palmovy olej a rajcata?


Nebo cibuli a mrkvicku?


A nebo na hlave se nesouci chleb?


Zbozi volne k dostani na vsech stranach


A nechcete zeleninu? Kupte si obrazek!


Nebo nadherne africke umeni!

úterý 8. prosince 2009

Lagosska specialitka ;)

Voda v sacku a orisky v lahvi ;)



Nutno vsak podotknout, ze tahle voda v sacku stoji 5 naira, aby byla dostupna vsem lidem, a nemusela se k piti uzivat kontaminovana voda podzemni ( i kdyz ani o tehle vode v sacku bych si velke iluze nedelala). Kdyby se vsak misto v sacku prodavala v lahvi, urcite by stala vice a ne kazdy by si ji koupil a namisto toho pil vodu ze studen, ze ktere je moznost onemocneni tyfem.
A orisky jsou vyborne!!! Jen to chce nekdy trpelivost dostat je ven ;))

pondělí 7. prosince 2009

Most pres navzdy - Richard Bach




Někdy máme pocit, že už nezbyl ani jediný drak. Ani jeden odvážný rytíř, ani jedna víla, která by se ladně míhala tajuplnými lesy a okouzlovala srny a motýly svým úsměvem. Někdy máme dojem, že naše doba už nemá žádné překážky, že je bez dobrodružství. Osud je pro nás cesta za horizont, planoucí stíny, které se přehnaly kolem a dávno pominuly. Jak je příjemné se mýlit. Princezny, rytíři, kouzla a draci, záhady a dobrodružství.... nejenže jsou i tady a teď, jsou vším, co kdy na zemi existovalo! V našem století samozřejmě změnili oděv. Draci dnes například nosí vládní obleky. Démoni společnosti skřípají zuby, vrhají se na nás, když náhodou zvedneme oči od země, a vyzývají nás, abychom se dali doprava na rozcestích, kde nás učili zatáčet doleva. Zdání se stalo natolik skutečným, že princezny a rytíři mohou být skryti jeden před druhým, ukryti sami před sebou samými.

Ve snech nás však Mistři reality navštěvují stále, aby nás povzbudili a řekli nám, že jsme štít proti drakům ještě neztratili, že námi teď proniká oblouk modravého napětí, abychom mohli změnit náš svět tak, jak chceme. Intuice nám do uší šeptá pravdu: "Nejsme prach, jsme zázrak! Jsme mostem přes navždy. Kleneme se nad mořem, pro potěšení se vrháme do dobrodružství, pro zábavu prožíváme záhady, volíme prohry, triumfy,výzvy a všemožné výhody, zkoušíme to znovu a znovu, učíme se lásce a lásce a lásce....


Poetický román o hloubce a složitosti vztahu mezi mužem a ženou.
Významný americký spisovatel a pilot rozebírá ve své téměř autobiografické próze seznámení a počínající náklonnost k herečce Leslie, své pozdější manželce. Na složitosti a rozdílnosti dvou silných osobností autor ukazuje na potřebu hledání vzájemné tolerance a touhy po lásce, neboť láska, je-li opravdová, nemusí znamenat ztrátu volnosti, nýbrž naplnění lidského života, ubíjeného všedností. Poetické pasáže a filozofické úvahy, pro autora charakteristické, neubírají dílu na čtivosti, naopak ho přibližují těm čtenářům, kteří dávají přednost kvalitě před povrchností.


Jeli jsme k mým rodičům na kraj města, na místo, kde jsem žil od doby, kdy jsem byl ještě dítě, až do dne, kdy jsem utekl, abych mohl létat. Zpomalil jsem, zaparkoval auto na příjezdové cestě, která byla důvěrně známá všem mým tehdejším já z dob, kam až sahala moje paměť.
Nad hlavou tentýž zelený mrak eukalyptu; tady tentýž trávník, který jsem tady sekal a snažil se, aby byl co nejnižší. A tady garáž s plochou střechou, kam jsem umístil svůj první vlastnoručně vyrobený dalekohled směřující k měsíci, břečťan na zdi kolem zahrady, tatáž bílá dřevěná branka s dírkami pro psa, který už byl dávno mrtev.
"Ti budou překvapení!" Leslie vztáhla ruku a její prsty se dotkly branky.
V té chvíli jsem ztuhl, čas se zastavil. Její ruka na dřevě, třpytící se nový prstýnek, pohled na něj mi proletěl myslí a za jediný okamžik vyřízl třicet let.
To dítě to vědělo! To dítě, jímž jsem byl, stálo u branky a vědělo, že žena, pro kterou se narodil, aby ji miloval, tu jednou stane. V kratičkém záblesku jsem ho viděl, jak stojí ve tmě hluboké minulosti, stojí tam s otevřenou pusou a zírá na Leslie, která ve slunečním světle celá září. To dítě to vědělo!
Má žena otevřela branku a běžela obejmout mého otce a mou nevlastní matku.
Chlapec zprůsvitněl a postupně mizel, oči vytřeštěné, pusa pořád otevřená, a byl pryč.Nezapomeň! křikl jsem nezvučně přes celá desetiletí. Nikdy na tuto chvíli nezapomeň!

neděle 6. prosince 2009

Kdo se o nas stara

Najit dobre a spolehlive zamestnance je problemem vsude na svete, nejen v Nigerii. O to vice si clovek vazi, kdyz takove lidi opravdu najde. S kuchari jsme meli sice smulu, ale zato mame diky Bohu stesti s ostatnimi. Sice taky po nejake dobe hledani, ale nic na svete neni preci zadarmo.

Prvni uklizecka byla Ester. Hubena, ale svalnata holka, a hlavne pracovita. Dokazala uklidit sama cely barak, vyprat a vyzehlit, a ja s ni byla moc spokojena. Jenze pak zacala taky krast, prvne ponozky (nevim tak na co ve 30 C horka;)pak Rogerovi tricka (tak proto me jednou rekla, ze jeji pritel je stejne postavy jako muj manzel ;) domluvili jsme ji a zacali si zamykat osobni veci. A jelikoz nas zacalo v dome pribyvat, hledali jsme k Ester nekoho, kdo by ji pomohl. Ester si privedla svoji kamaradku, na kterou zacala vzapeti tak zarlit, ze se s ni prestala bavit a zacala ji delat naschvaly. Kdyz se pak prestala bavit i se mnou bylo me to jedno, rikala jsem si, ze tu neni na diskuze, ale na praci a tu dela vyborne. Bohuzel, kdyz jsem odjela na dva mesice do Ceska, Ester se vratila ke kradeni, a to v takove mire, ze si toho vsiml i muj vecne zaneprazdneny Roger a stacil ji zarazit a vyrazit drive nez si s ukradenymi povlecenimi, prosteradli a perinami odnesla i postel a ukradenou polovinou kuchynskeho vybaveni odnesla kuchynskou linku celou. Asi ji poslouzil stary trik s odpadkovym kosem ;)

Dania je holka, kterou si Ester privedla na vypomoc, je s nama uz pres pul roku, a ja jsem moc rada. Kdyz prisla, sice vubec nic neumela, nevedela, co je Jar, neumela umyt zem, zehlit, vysavat, ale rychle se vse naucila. Je mila a hodna a to stejne jeji nejlepsi kamaradka Joy, ktera ji pri uklizeni pomaha. Joy je pry moc rada, za to ze ji nebiju, pani pro kterou pracovala predtim, ji pry mlatila hlava nehlava. Za celou dobu, co jsou s nama se nam neztratila ani naira, vsechno je na svem miste, jsou cistotne, pracuji i kdyz nejsme doma a nespi v zahonech ;) Navic jsou ochotne odpovidat na moje vecne otazky, co se tyka jejich kmene, jejich tradic a kultury. Nekdy me az vyrazi dech, kolik toho vi o historii sve zeme, zrovnopravnovani zen, zemepisu a spouste jinych veci. Dania jede na Vanoce navstivit svoji rodinu do Cross river state a ja jen pevne doufam, ze se k nam i po Vanocich vrati.

Abdul Karim je z kmene Hausa, prijel k nam az od cadskych hranic na doporuceni sveho stryce z Lagosu. Je s nama od te doby, co jsme se sem nastehovali, takze skoro rok. Vystudoval na vysoke skole informatiku a pomaha nam v administraci a hlidani domu, protoze s nama i bydli. Sikovny mlady kluk. Nejhezci je vsak vzdy v patek, kdyz si oblece svuj tradicni odev a odchazi se pomodlit do mesity. Kdyz nemam cas zajet na trh, poslu Abdul Karima, doveze me zbozi, jehoz cenu usmlouva na nejnizsi castku a penize me vrati do posledni nairy. A ja mu vzdy rada za jeho poctivost nejake ty nairy necham ;)

Aliu je taky z kmene Hausa, pry Hausove jsou nejlepsi hlidaci, nebo jich tak alespon vetsina pracuje. Aliu teda na poradneho hlidace sice nevypada, ale zato je hrozne hodny a poradny. Kazde rano vyzameta dvorek, vyvenci psa a pak sedi u brany a ceka, kdo chce vyjet ven nebo dovnitr, aby otevrel branu. A nasi pejskove ho miluji a my taky ;)

Nas prvni ridic Shedrak, porad spal. Rano prisel do prace, sedl na zidli vedle zahonu a uz byl v limbu. Kdyz jel se mnou do obchodu, posadil se na lavicku spolu s ostatnimi ridici, a zaspal. Ja pak s nim musela 5 minut trepat, aby se probudil a modlit se at dojeme v poradku domu, kdyz jsem videla jak mu celou cestu padaji oci a on vali po rozbite silnici jako blazen. A kdyz nespal tak kazal. Kazal vsem a o vsem. A nejradsi nam kazal o Bohu. Co Buh ma rad a co nema, koho pusti do raje a koho nepusti, proc jsou katolici v ocich Boha horsi nez protestanti(protoze nosi krize a tim na svoji viru upozornuji ;), nebo nam zpival nabozenske pisne, aby ukazal, jak je Bohu oddany. A pri te Bozi oddanosti se mu kolikrat ruka zatoulala,aby sebrala z prihradky v aute par drobnych naira, ktere jsme tam meli pripravene, pro znetvorene zebraky postavajici na kazde krizovatce. Laska k bliznimu asi nebyla v planu jeho Boha ;) A laska nase ho opustila v momente, kdy zaspal v aute pekne v klidu pri zaple klimatizaci a CD se zaznamem vyznamne modlitby a ja litala pul hodiny kolem auta, spocena jak pes a nemohla jsem ho vzbudit. Kdyz jsme ho propousteli slibil nam, ze se za nase hrisne duse bude vehementne modlit, ale jestli prijdeme do nebe to nam bohuzel zarucit nemuze ;)

Ted mame ridice Jamese, ten je pravy opak Shedraka. Az moc pozemsky. Prave se mu narodilo treti dite, ale to ho preci neodradi od toho, aby se neohledl za kazdou sukni a neoslovil kazdou prochazejici holku. James by nam neukradl ani nairu, bylo by to pod jeho uroven. Radsi si rekne, kdyz potrebuje, ale krast pry nebude. A taky to opravdu nedela. Je uprimny a ferovy a jedna narovinu. Jednou sice zkousel, kdyz se mu narodil syn a rikal, ze mu dal jmeno Daniel Roger, po mem manzelovi, kdyz jsme ho vsak prokoukli, a jenom podekovali vratil se k ferovce a jeho oblibene vete " Master, my pocket is dry ;) Nikdy vsak neodrekne, kdyz nas musi nekam zavest i v noci, nebo ho potrebujeme i v nedeli. Vzdy prijde o hodinu drive, aby umyl auto a nachystal vse potrebne. Kez by i James s nami zustal dlouho!


a nas tym zleva do prava : Aliu, Abdul Karim, Dania, Joy

pátek 4. prosince 2009

Hledame kuchare..uz zase...

V Nigerii je normalni, ze spousta rodin ma na pomoc v domacnosti pomocniky, kteri delaji praci vseho druhu, od uklizeni, po nakup, prani a zehleni a pripravu obeda. Tak i my na nas velky baracek mame 2 uklizecky a protoze nas tu bydli 7 hladovych krku, tak mame i kuchare. Ja sice libanonska jidla varit umim a dokonce moje vytvory chutnaji pry i Rogerovi, ale nevim jestli by chutnali i nasim kamaradum a bratrancum, tak jsem svou kuchyni predala do rukou odbornika. Teda to jsem si aspon myslela…

Prvni kuchar byl z Beninu, varit umel vyborne, krast jeste lip ;) Ze zacatku pekne pomalicku, aby se to nepoznalo, to jsem si jeste porad rikala, chudacci hladovi, at se naji (ano, s tak naivnima predstavama jsem sem totiz priletela, aneb takovy je nam podavan obrazek o Africe). Pak zacal krast ve vetsim a ja zamkla spiz. Uz jsem snad myslela, ze trpim schizofrenii, a mam vidiny, kdyz jeste rano bylo kakao na svem miste a odpoledne uz ne a tak se to delo se vsim. Pak kdyz jsem dosla na to, ze udelam ten samy nakup zeleniny a ovoce na trhu za polovicni cenu nez on, a ze ananas nestoji 500 naira, ale 200, a pytlik rajcat nestoji 1000 naira, ale 400, prestala jsem ho posilat i na nakup a jezdila na trh sama. A nepomohlo ani domlouvani. Trpelivost jsem zacala ztracet, kdyz jsem konecne zjistila, kam strka ukradene jidlo a veci. A to do odpadkoveho kose, a pri odchodu domu si je z odpadkoveho sacku za branou vytahl. Proto porad lestil tu lednicku, ktera stoji u kose ;) Ale trpelivost me vsak definitivne dosla, kdyz jsem ho chytla, jak si z kostete z travy, se kterym se zameta dvur odlomil steblo, a zkousel s nim jestli je buchta dobre upecena a den predtim s tim samym steblem zabil lizarda :(

Dalsi kuchar prisel vymodeny a navoneny jako na nejakou predhlidku. Bilou kosilku, zlate manzetove knoflicky, kalhoty s puky a nalestene mokasiny. Prvne jsem si myslela, ze si popletl dvere a misto do kuchyne se prisel uchazet do kancelare o misto do administrativy. Vydrzel den. Pry tu neni na strouhani mrkve, krajeni salatu a skrabani brambor, ale je tu na vareni! Co vim tak v jinych rodinach pracuji kuchari od 7 od rana do 7 do vecera, od pondeli do soboty a pripravuji jak snidani, obed tak i veceri a jeste jezdi na nakup. Nase pracovni doba byla od 9 do 5 a uvarit jen obed. Tenhle si vsak predstavoval, ze prijde v 10 hodin do prace, najde pripravene suroviny vse nahaze do hrnce, uvari, usmazi a ve 12 hodin pujde domu. A taky odesel domu, ale naporad.

Dalsim zajemcem byl vytrepany stary pan, gentleman, sama poklonka, usmev, vsechno umi, vsechno zna, madam sem a madam tam. Do te doby, nez jsme mu rekli vysi platu. V Lagose je prumerny plat kuchare pracujiciho v domacnosti kolem 25 000-45 000 naira. Jeho predstava 60 000, ktere mnohdy neberou ani univerzitne vzdelani lide,se nam zdala za uvareni jednoho obeda denne prilis. Gentleman, kdyz zjistil, ze mu hloupi belosi nedaji pozadovanych 60 tisic naira, nadal nam do otrokaru, proklel nasi barvu kuze a jeste pri odchodu zahrozil cagankem.

Ctvrty kuchar se prvni dny hrozne snazil, ale asi jenom proto, aby nam za 2 tydny prisel rict, ze posledni 2 mesice nepracoval a tak doma jeho deti nemaji, co jist a pit. A zzelelo se nam okamzite ubohych deticek a ihned jsme zaplatili. Kdyz vsak kuchar prisel dva dny po vyplate ptat dalsi penize na jidlo pro sve ubohe deti, a na nasi odpoved, co udelal s vyplatou, odpovedel, ze 2 mesice nepracoval a zil z vypujcenych penez, tak je ted musi vracet, jsem navrhla, ze mu misto penez dam jidlo, mouku, yam, brambory, netvaril se prilis nadsene. To uz zacal pracovat mene a polehavat vice. Asi za 3 mesice prisel znovu, ze jeho zena ma rodit cisarskym rezem, a doktor ji ho nechce udelat, dokud nezaplati 100 tisic naira. Prenasela uz 2 tydny. Manzel si vyptal cislo doktora a zavolal mu. Ten mu tvrdil, ze je mu jedno, ze zena i dite muzou zemrit, ze zadarmo nic delat nebude, manzel cenu usmlouval ze 100 tisic na 70 tisic a penize okamzite zaplatil. S dobrym pocitem, ze jsme zachranili 2 lidske zivoty jsme usnuli na vavrinech. Probudilo nas prasknuti dveri od kuchyne, kdyz se kuchar vztekal, ze kamarad, ktery od rana do odpoledne pracuje tvrde venku, ho slusne poprosil jestli by mu ohrate jidlo mohl prinest misto k jidelnimu stolu k nemu do pokoje, protoze se neciti dobre. Kuchare, ktery uz v tu dobu pracoval 4 hodiny v kuchyni, a z toho jeste 2 hodiny travil na telefonu, a 4 hodiny spal vzadu v zahonech, to priserne rozcililo, co si ten chlap vymysli, on ze mu bude nosit jidlo az pod nos? Kdyz jsem se ho zeptala jestli se takhle chova muz, kteremu jsme zachranili manzelku a dite, prisel se kamaradovi omluvit. Ale to asi zase jenom kvuli tomu, aby si za dalsi tyden prisel vyptat dalsich 15 tisic naira na skolne sveho ditete, prisel za mnou, pry jestli bych mu to mohla dat ze svych penez, aby o tom muj muz nevedel, pry uz je mu hrozne trapne, ze jsou tak moc chudi a porad neco potrebuje. Odmitla jsem a najednou mu nebylo trapne jit si vyptat penize k manzelovi, ten vsak taky odmitl. Pak dalsi 2 mesice neprisel ani jednou, uz nam to bylo divne, az minuly tyden onemocnel. Pry vazne rikal me v kuchyni a smal se u toho. Ma tyfus a musi se jit lecit. Potrebuje 7 tisic naira na testy krve a leky. Hned me bylo jasne proc 7 tisic, protoze to rano jsem presne 7 tisic dala uklizecce na nakup cisticich prostredku a od kuchyne byly otevrene dvere do obyvaku, tutiz to slysel. Nedala jsem mu ani nairu, test krve tu stoji 800 naira a leky kolem 1000 naira. Rozciloval se, ze jestli umre budeme ho mit na svedomi, ze neni mozne, aby beloch nemel 7 tisic naira. Cely tyden chodil do prace a dozadoval se penez. V pondeli mel vyplatu a v utery me prisel rict, ze si prisel pro tech 7 tisic naira a ze si jde lehnout do nemocnice, pry je na tom tak spatne, pul hodiny predtim ukazoval na dvore uklizeckam svuj novy mobil a fotil si je :) Rekla jsem, ze zadne penize nemam, tudiz mu nic nedam a at si nemocnici zaplati se sve vyplaty. Rozloucil se s tim, ze se jde lecit,vykuryrovat si ten svuj tyfus. A uz neprisel...

A v pondeli ma prijit novy kuchar, pry zase z Beninu. Spiz si zamykam, odpadkovy kos vynasim sama, na trh taky jezdim nakupovat sama, navic ceny uz znam, takze sidit se nenecham a penize uz jen tak nedam, tak jsem zvedava s jakyma historkama prijde tenhle. Ale treba ne, treba ten novy bude dobry. Kez by.. Neni me lito tech penez, ani tech 70 tisic naira, co jsme zaplatili jeho zene i kdyz, me kamaradka rikala,ze v normalni nigerijske porodnici nemuze cisarsky rez stat tolik, ze se cena pohybuje od 10 000 naira a ze spise bohuzel nas kuchar byl domluveny s nekym, kdo si za mensi uplatek zahral na doktora, a penize si strcil pekne do kapsy. Jen me desi to, ze po tom vsem lhani a kradeni, jednou prijde nekdo, kdo ty penize bude opravdu na neco vazneho potrebovat, a ja uz mu nebudu verit ani slovo.

nas posleni kuchar

čtvrtek 3. prosince 2009

Zakladni info o Nigerii



Oficialni nazev: Federal Republic of Nigeria
Rozloha: 923 773 km2
Pocet obyvatel: 158 milionu (odhad MMF rok 2008)
Oficialni jazyk: na celem uzemi nigerijske federace anglictina
Mena: Nigerijska naira (NGN)




Nigerie je zeme v zapadni Africe. Na zapade sousedi s Beninem, na vychode s Cadem a Kamerunem, na severu s Nigerem a uzemi jihu ohranicuje Guinejsky zaliv. Hlavnim mestem je Abuja. Nejvetsim mestem je pristav Lagos.

Jmeno Nigerie (anglicky Nigeria) se poprve objevilo v roce 1897 v deniku The Times. Jde o kombinaci slova Niger ( nejdelsi reka Nigerie) a slova „Area“.





Nigerie je spolkova republika sestavajici z 36 statu a jedne samostatne oblasti zahrnujici hlavni mesto Abuja. Hlavou statu je prezident. Od 29.kvetna 2007 tuto funkci vykonava Umaru Yar’Adua.

Zije zde vice nez 250 etnickych skupin lisicich se tradicemi, historii, jazyky i nabozenstvim. Hlavni 4 etnika jsou: Hausove, Jorubove, Igbove a Fulani. Ziji zde take komunity jinych Africanu, Anglicanu, Americanu, Cinanu, Indu a Libanoncu a jinych zejmena evropskych narodu.

Mluvi se tu vice nez 250 jazyky, coz odpovida poctu etnickych skupin. Mezi nejvetsi domorode jazyky patri Hausa, Joruba a Igbo. Urednim a sjednocujicim jazykem je anglictina.

Hlavnimi nabozenstvimi jsou islam a krestanstvi, v nekterych oblastech pretrvavaji animisticka nabozenstvi. Islam je dominantni zejmena v severnich oblastech Nigerie, obyvanych Hausy. Krestanstvi je dominantni v jizni casti Nigerie – Jorubove a Igbove.

(info Wikipedia)